Druhy harmonik

Chromatika, diatonika a doprovodné harmoniky

chromatická harmonika
chromatická harmonika
diatonické harmoniky
diatonické harmoniky

CHROMATICKÁ  HARMONIKA

Je větší než diatonická. Nejběžnější typ má 12 dírek, ale může mít i jiný rozsah (na obrázku 16 dírková). Na pravé straně má tlačítko registru (anglicky "slider"). Registr je posuvník, který stlačením vytvoří půltón, resp. zpřístupní celou řadu zvýšených tónů (o půltón). Proto je tato harmonika někdy označována jako půltónová.

Postupně se vyvinula z diatonické harmoniky, ale na rozdíl od ní obsahuje už všechny tóny a půltóny naší dvanácti-půltónové chromatické soustavy (jako piano). Umožňuje dokonalou jednohlasou sólovou hru.

Chromatické harmoniky mohou být v různém ladění: C, G, F, mohou mít různý počet kanálků (10, 12, 14, 16), a tím i různý počet tónů.

Standardně je využíváno ladění C-dur a plně dostačujících je 12 kanálků. Střídání různých velikostí harmonik není pro začátečníky a mírně pokročilé vhodné.

DIATONICKÁ  HARMONIKA

Také se jí říká bluesová harmonika.

Svůj název "diatonická" získala proto, že na ni lze hrát jen omezenou řadu tónů. Je to tzv. nemodulující nástroj. Sestava a počet těchto tónů jsou u různých modelů odlišné, podle dané durové či mollové stupnice. Základním typem je harmonika laděná v C s 10 kanálky.

Tónový rozsah je jedna až tři oktávy. Nejmenší diatonika má čtyři dvojité otvory s 8 tóny.

Dělí se na:

  • harmoniky s kompletní stupnicí - většinou durové; takto jsou laděny také levné harmoniky typu "čína" a tremolo harmoniky,
  • harmoniky s Richterovým laděním - nemají kompletní stupnici. "Richterky" jsou nejčastěji durové (méně často mollové nebo v jiných stupnicích). Mají širokou škálu využití, ale nejvíce bývají spjaty s blues, folkem a bluegrassem.

Chce-li harmonikář zahrát tón, který harmonika neobsahuje, musí ovládat techniku "ohýbání tónů".

Pro hru v jiné stupnici je potřeba mít další harmoniku v odpovídajícím ladění.

Porovnání

CHROMATIKA

  • obsahuje kompletní stupnici se všemi půltóny - lze na ni zahrát libovolnou melodii
  • má větší tónový rozsah (až 4 oktávy)
  • hráč si vystačí s jedním nástrojem, který může nosit stále při sobě
  • začátečník se neobejde bez návodu - využívají se tabulatury pro chromatickou harmoniku nebo notové materiály (i noty určené jiným hudebním nástrojům laděným do C - flétna, housle, piano...); školy hry jsou převážně v angličtině
  • hráč se v začátcích obejde bez obtížnějších technik hry (jako je ohýbání tónů)
  • vyžaduje držení v ruce, aby bylo možné pracovat s registrem
  • je možné (v menší míře) ohýbat tóny; půltóny se tvoří především registrem: snadno, rychle a vždy ve stejné kvalitě; techniku blokování jazykem lze využít jen v některých případech; lze vytvářet řadu efektů, některé pomocí registru
  • nejlépe se uplatní v jazzu, trampské hudbě, vážné a populární hudbě, ale i v blues, country a folku
  • má celkově delší životnost a lepší intonaci; vydrží delší dobu bez dolaďování (v řádech měsíců až roků)
  • je dražší než diatonická, ale vystačíme s laděním v C

DIATONIKA

  • je laděná jen v jedné tónině, neobsahuje všechny tóny
  • má menší tónový rozsah
  • diatonických harmonik je třeba několik, aby obsáhly více tónin (pro běžné hraní minimálně 3) - nosí se nejčastěji v kufříku, na pásku, ve vestě
  • začátečník se dokáže bez návodu obejít; jsou k sehnání školy hry na foukací (diatonickou) harmoniku v češtině; na internetu lze dohledat harmonikové tabulatury
  • je aktuálně rozšířenější než chromatická harmonika
  • hra vyžaduje schopnost ohýbat tóny a orientovat se ve stupnicích
  • může být umístěna do speciálního držáku, který se zavěsí na krk, a hráč tak má volné ruce ke hře na další hudební nástroj (nejčastěji kytaru)
  • je možné hrát akordově nebo v oktávě s blokováním jazyka; lze ohýbat tóny (hráč se neobejde bez hudebního sluchu) a vytvářet širokou škálu specifických efektů
  • využívá se především v blues, country, bluegrass, folku, roku, pop-music i beatboxu
  • má kratší životnost, ale s tóny lze lépe pracovat (ohýbat, modulovat); rozladí se v řádech týdnů, až měsíců (je třeba naučit se ji ladit)
  • je levnější než chromatická, ale je potřeba mít jich několik (v různém ladění)

Doprovodné - akordové harmoniky

Doprovodné (akordové) harmoniky mají využití v harmonikovém orchestru. V České republice takováto harmoniková uskupení momentálně nejsou (jejich zlatá éra byla za První republiky), ale už v sousedním Německu se s nimi setkat můžeme: Harmonicamento, Orchester Hohnerklang. Velmi populární jsou především ve východní Asii: NUS Harmonica Orchestra, Masters of Harmonica VELOZ...

Chordomonica: jedná se o variantu chromatické harmoniky se specifickým laděním. Může mít jeden nebo i dva registry. Běžně se ke hře nepoužívá. Je to spíše rarita.

Akordová harmonika: jedná se o velkou harmoniku, která má tóny seřazeny do akordů. Fouknutím do několika dírek vedle sebe zazní celý akord. Může být jednoduchá, nebo zdvojená - dvě spojené harmoniky nad sebou (durová a mollová).

Basová harmonika: je hluboko laděná, vytváří nejnižší melodickou linku. Hrají se na ni zpravidla jen foukané tóny. Podobně jako akordová harmonika může být jednoduchá, nebo dvojitá (jakoby dvě spojené harmoniky nad sebou). Je to výhradně doprovodný nástroj. Nejužitečnějším modelem pro harmoniková uskupení je chromatická basová harmonika oktávová. Každý tón je zdvojen oktávou, zní silněji a výrazněji.

Harmonetta: je přechodem mezi akordovou a diatonickou harmonikou. Vypadá jako kříženec mezi harmonikou a psacím strojem. Na horní straně nástroje je klaviatura, na které se vymačkávají akordy, po straně je mřížka, do které se fouká. Dnes už také spíše rarita.

Další typy harmonik

Melodika (klávesová foukací harmonika): připomíná křížence mezi flétnou a pianem. Často se používá jako cvičný nástroj pro začátky výuky hry na akordeon. Tento typ také není příliš rozšířen. Lze ji zaslechnout ve stylu reggae, ska a dub.

Tremolo harmonika: je variantou diatonické harmoniky. Každý tón má vždy dva stejně laděné hlásky lišící se navzájem jen o pár hertzů, což vytváří "třepavý" tremolo-efekt. Tremolo harmoniky bývají delší než běžné diatonické harmoniky. Jejich zvuk se podobá spíše akordeonu.

Oktávová harmonika: je také variantou diatonické harmoniky a také má zdvojené hlásky. Tyto zdvojené hlásky jsou ale k sobě naladěny se vzájemným oktávovým posunem (např. C1 a C2, D1 a D2 apod.). Zní zajímavě, ale není příliš rozšířena.

K vidění jsou i další druhy harmonik: oboustranné (z jedné strany v ladění C, na druhé straně G), s pěti oktávami...

Využití foukací chromatické harmoniky

Chromatická harmonika má veliký potenciál. Jedná se o výjimečný hudební nástroj, který je zvláštní svým zvukem i schopností tvořit rozmanité zvukové efekty.

Sólovou foukací harmoniku je možné doprovázet různými hudebními nástroji. Záleží na typu hudby. Nejčastěji je doprovázena klavírem, kytarou, kontrabasem a bicími. V zemích, kde je foukací chromatická harmonika populární, se objevuje v doprovodu symfonického orchestru.

V zahraničí jsou oblíbená sdružení složená jen z foukacích harmonik - dokonce i orchestry.

Uskupení foukacích harmonik

Do tria foukacích harmonik patří:

1) chromatická harmonika (ideálně se šestnácti dírkami) - má funkci sólového nástroje, a měla by proto mít co největší tónový rozsah.

2) basová harmonika - nad rámec své funkce může být příležitostně využita i jako sólový nástroj.

3) akordová harmonika - hraje doprovodnou funkci, ale není důležitá jen pro rytmus. Charakterem a barvou svého tónu dokresluje náladu každé skladby.

V kvartetu foukacích harmonik je přidán druhý melodický nástroj, který obohacuje hudební projev o druhý hlas. Druhá chromatická harmonika nebo diatonická harmonika. Hraje-li první hlas melodii, může hrát druhý hlas protimelodii nebo vyhrávky.

U kvinteta pak jsou obvykle 3 sólové harmoniky + basová a akordová. Soubor může využít melodického trojhlasu.


Ukázky

DUO

TRIO

KVARTET

ORCHESTR