Morální podpora
Foukám, tedy jsem.

"Nelze oddělovat hudbu od naší podstaty. Děláme, co jsme, jsme to, co děláme." (Tommy Emmanuel)

Nenechte se odradit složitými teoriemi o technikách hraní, kterými se internet jen hemží.

Často jsou zcela protichůdné nebo i naprosto nesmyslné. Cílem většiny amerických výukových webů je přesvědčit hráče, že se bez zaplacení drahého internetového kurzu prostě neobejdou. Raději se věnujte praktickému hraní.

Harmonikář nemusí být zručný kutil.

Na diskusních webech o harmonikách to mnohdy vypadá, že rozebrat, naladit/opravit a zase složit harmoniku do původního stavu patří k běžným schopnostem průměrného harmonikáře. Není to tak úplně pravda a už vůbec se to netýká chromatických harmonik, které jsou složitější konstrukce. S klidným svědomím přenechte servis své chromatiky profesionálům.

Důvěřujte si.

Nezkoumejte, zda máte dost talentu, hudebního sluchu, vědomostí, jestli nejste na harmoniku moc staří nebo mladí... Dobré psychické rozpoložení, touha na harmoniku hrát a radost ze hry jsou daleko důležitější předpoklady. Spíše než abychom s obtížným taktem bojovali, a vztekali se, že "nejde", zkusme se vžít do jeho harmonie a oblíbit si ho. To, co se nám líbí, se daleko lépe učí.

Chromatika a bluesovka není totéž.

Obě jsou to sice foukací harmoniky, ale liší se odlišnou skladbou tónů, z čehož vyplývá odlišný způsob hry: jiné výrazové možnosti (efekty, práce s tónem) i odlišné limity v rychlosti (u některých skladeb bude rychlejší bluesovka, v jiných chromatika).

Stejně jako diatonická harmonika nezahraje chromatikový part (jsou-li půltóny poskládány dostatečně rafinovaně a v tempu), nedokáže chromatická harmonika napodobit bluesovou např. u akordového hraní. To, že na chromatiku nedokážete zahrát to, co váš oblíbený bluesový harmonikář, rozhodně není vaší vinou. Své hráčské vzory si proto raději vybírejte mezi chromatikáři.

Harmonika není méněcenný nástroj.

Do doby, než se stal Lubomír Pleva mistrem světa ve hře na foukací harmoniku, bylo k tomuto hudebnímu nástroji přistupováno s despektem, jako k nedokonalé dětské hračce. V současnosti je v ČR harmonika stále na okraji zájmu a žádné hudební školy se její výuce nevěnují.

Jinde ve světě tomu je jinak. Především v Japonsku (a obecně ve východní Asii) se foukací chromatická harmonika těší velké oblibě. Tyto země mají mnohonásobně větší množství hráčů, výukových materiálů a možností studia. Hra na chromatickou harmoniku se vyučuje na univerzitách. Chromatika je běžnou součástí orchestrů. Také v Západní Evropě a USA přistupují k chromatické harmonice s větším zaujetím. Harmonika je plnohodnotný hudební nástroj a je velká škoda, že u nás není využíván.

Talent vs. píle.

Fenomenální hráč na chromatickou harmoniku, Franz Chmel, ve své příručce uvádí, že na talentu nezáleží. Důležitý je přístup, čas a schopnost překonávat překážky. O úrovni hráče nevypovídá míra jeho talentu, ale to, jak obtížný cíl si stanovil a kolik času mu dokázal obětovat. Pokud si stanovíme cíl být vrcholovým hráčem, měli bychom cvičit alespoň sedm hodin denně. Budeme-li cvičit jednu hodinu denně, dostaneme se na 1/7 vrcholné úrovně.

Cíl + čas = úroveň schopností. Spíše než talent, rozhoduje píle.

To, že u nás byla chromatika dosud přehlížena, je zároveň výhodou. V zemi, kde není konkurence, stačí i menší úsilí, aby se hráč ocitl mezi předními harmonikáři. Nedopusťte, aby při cvičení polevilo vaše soustředění. Pokud se skladbu naučíte s chybami, těžko se vám bude přeučovat. Pokročilejší hráč jistě objeví, že při hře je možné vykonávat řadu různých dalších činností: číst, sledovat videa s titulky, sem tam něco poklidit apod. Takové cvičení ovšem není plnocenné. Raději se soustřeďte na práci s tónem a zlepšování techniky.

Chromatiková výzva.

To, že u nás byla chromatika dosud přehlížena, je zároveň výhodou. V zemi, kde není konkurence, stačí i menší úsilí, aby se hráč ocitl mezi předními harmonikáři.

Je těžké prorazit s kytarou, houslemi, pianem... mezi tisícovkami skvělých hráčů. S chromatikou? Kdo se na ní naučí, ocitá se v České republice na špičce. Ale je třeba začít hned. Naše komunita se pomalu rozrůstá a konkurence bude přibývat. :)

Tipy pro efektivní výuku

"Na světě je jedna řeč, které všichni rozumějí. Je to řeč nadšení, věcí dělaných s láskou, chutí a touhou dosáhnout to, o čem sníme, nebo čemu věříme." (Paulo Coelho)

Pokud harmoniku opravdu zbožňujete, máte naději, že u cvičení vydržíte. Lidé mají zřídka ve svém počínání úspěch, pokud je to, co dělají, nebaví.

Stanovte si jasný cíl, kterého chcete dosáhnout: např. dokázat zahrát znělku ke svému oblíbenému seriálu; osvojit si repertoár 20 písní; zahrát vše od své oblíbené kapely; zahrát si s kamarády v kavárně či na firemním večírku; vystupovat s kapelou; být nejlepší chromatikář v ČR; vyhrát na mezinárodním harmonikovém festivalu; stát se mistrem světa...

Ujasněte si, proč to vlastně chcete. Vytvořte si strategii, pomocí které svého snu krůček po krůčku dosáhnete. Každý dílčí cíl by měl být poměrně snadno zvládnutelný.

Kdo má cíl, má směr. Kdo daným směrem vyvine úsilí, má výsledky a dosáhne svého cíle.

Dejte si závazek vydržet u hraní alespoň tři měsíce a cvičit denně alespoň 30 minut. Začněte hospodařit s časem a každou ušetřenou minutu investujte do chromatiky.

Mějte svůj nástroj pořád na dosah a na očích, ať vás láká si na něj sáhnout.

Pracujte s tabulkami. Seznam písní vám umožní roztřídit skladby podle úrovně nacvičení, podle stupnic nebo kategorie. Do tabulky je možné zaznamenat počty odehraných hodin. Po dosažení určité hranice se odměňte.

V počtech odehraných hodin a s body za zvládnuté písně můžete soutěžit s kamarády.

Ke cvičení si vybírejte písně, které se vám líbí a které jsou pro vás zvládnutelné.

Pozor na nudné stereotypy! Cvičení by mělo být zábavné a pestré

  • střídejte hraní podle not s hraním podle sluchu (pokud se už orientujete alespoň ve třech stupnicích)
  • střídejte různé hudební žánry (podle nálady)
  • střídejte radostné a zběsile rychlé hraní s pomalými skladbami, kde si užijete vibrata a mazlení se s tónem
  • zkoušejte nové techniky nebo se snažte napodobovat zajímavé zvuky ze svého okolí (pláč dítěte, kdákání slepice, mňoukání...), napodobujte jiné hudební nástroje
  • kdo ovládá beatbox, může ho při hře na harmoniku uplatnit a vytvořit si osobitý styl
  • najděte si idol (ideálně chromatikový) a snažte se ho napodobovat

Buďte kreativní

  • hrajte podle výukových stránek nebo not v MuseScore - v sedě na židli u počítače
  • hrajte podle sluchu (z desky, CD nebo podle YouTube) - ve stoje nebo s lehkým tanečním doprovodem; prožívejte hudbu celým tělem, nechte se unášet rytmem;
  • improvizujte k písním ze svého oblíbeného rádia - ležmo v houpací síti s bezdrátovými sluchátky;
  • cvičte v pohodlném křesle - s notami z knihovny a metronomem;
  • zrychlujte skladby, které umíte zpaměti - trénujte před zrcadlem;
  • vyjděte si s mobilem (na kterém máte nahrávky nebo noty) do přírody a hrajte ptákům pro radost...
Nedopusťte, aby při cvičení polevilo vaše soustředění. Pokud se skladbu naučíte s chybami, těžko se vám bude přeučovat. Pokročilejší hráč jistě objeví, že při hře je možné vykonávat řadu různých dalších činností: číst, sledovat videa s titulky, sem tam něco poklidit apod. Takové cvičení ovšem není plnocenné. Raději se soustřeďte na práci s tónem a zlepšování techniky.

Silnou motivací pro hudební rozvoj je veřejná prezentace. Publikum vás donutí k usilovnějšímu cvičení a lepším výkonům. Hrajte s přáteli.

Život je maraton, ne sprint. Základem je opakování, trpělivost, vytrvalost a radost ze hry.