Pro rodiče

Výuka dětí

Foukací harmonika je jedním z nejvhodnějších hudebních nástrojů pro dítě.

Je to nástroj:

  • dechový - dítě díky němu procvičuje brániční dýchání
  • snadno zvládnutelný - dítě dělá rychlé pokroky, což ho povzbuzuje k dalšímu hraní
  • malý - když se pro něj dítě nadchne, může ho nosit všude s sebou
  • neobvyklý - téměř nikdo na chromatickou foukací harmoniku v ČR zatím nehraje
  • zábavný - lze na něj zahrát oblíbené dětské písničky i melodie z pohádek a večerníčků
  • poučný - při výuce hry dítě získá povědomí o chromatické stupnici a vstřebá řadu informací z hudební teorie
  • s budoucností - s chromatickou harmonikou může proniknout až do koncertních síní nebo se dokonce stát mistrem světa

V České republice sice zatím nejsou učitelé ani školy, ale vše potřebné pro výuku hry máme k dispozici na internetu. Rodiče mohou postupovat podle návodu v sekci Škola hry - v ideálním případě se mohou učit hrát spolu s dítětem.

Děti v předškolním věku

Pozor na velmi levné, nekvalitní harmoniky, ze kterých se mohou uvolnit malé části, nebo které se mohou rozbít na kousky. Hrozí nebezpečí spolknutí. Obecně jsou vhodnější větší harmoniky a spíše ne chromatické, protože dítě ještě nedokáže foukat jen do jedné dírky.

Zvažte, jestli je rozumné dát dítěti k dispozici kovovou harmoniku - má-li tendenci věcmi házet... Na hrubé zacházení stačí levnější modely.

V tomto věku nelze očekávat příliš "opravdové muziky". Jde především o radost z vydávání zvuků. Dítě podporujeme ve vydávání nejen foukaných, ale i tahaných tónů.

Pokud harmonika nehraje nebo vydává podezřelé tóny, může být důvodem sponka či jiný předmět, který dítě uschovalo pod krycí plech harmoniky...

Děti v mladším školním věku

Pro tento věk už je vhodná chromatická harmonika. Dítě dokáže směrovat svůj dech do jednoho bodu a zahrát jednotlivé tóny. Měli bychom dítě seznámit se základními zásadami, jak se k nástroji chovat. V začátcích výuky hlídáme, aby dítě mělo nástroj mezi rty, nikoliv mezi zuby.

Je vhodné začít se známými, jednoduchými písničkami, za pomoci tabulatury s barevnými notami.

Píseň je třeba zvládnout nejprve po taktech a až následně se pokoušet přehrát kompletní melodii.

Učení by mělo trvat jen tak dlouho, dokud dítě zvládá udržet pozornost (cca 15-25 minut). Hraní by měla být zábava.

Děti ve starším školním věku

Dítěti je možné koupit kvalitnější (dražší) nástroj. Už se k němu dokáže vhodně chovat. Malý hráč zvládá práci s registrem a běžnou tabulaturu nebo orientaci v notách.

Při výuce je stále třeba vedení dospělého, který dítě povzbuzuje, chválí a vede. Po cca 25-30 minutách hry nechte dítě odpočinout u jiné činnosti.

Výuku je možné osvěžit aktuálními hity, hrou s CD, YouTube, hudebním doprovodem dospělého (ať už hraje na piano, kytaru nebo také na harmoniku).

Náctiletí

Někteří náctiletí ocení hudební podporu ze strany rodičů či prarodičů. Společné hraní může být v období puberty užitečné pro zlepšování vztahů v rodině. Jiní náctiletí si organizují svého koníčka sami a dospělého už nepotřebují.

Po čtrnáctém roce jsou velkým tématem rovnátka. Vyvstává tak otázka: "Můžu hrát na foukací harmoniku s rovnátky?" Ano. Fixní rovnátka hru nijak neovlivňují, protože harmonika klouže mezi rty a zubů se nedotýká.

Jen v prvních dnech po fixaci rovnátek, kdy si ústa zvykají na drátek a zámky na zubech, případně po dotažení rovnátek - dochází k menšímu či většímu podráždění tváře (rtů z vnitřní strany). V těchto dnech je lepší nahradit hraní trochou hudební teorie nebo poslechových cvičení. Pozor na používání ochranného vosku na zámečky. Pokud se při foukání část vosku uvolní a dostane do harmoniky, může zalepit hlásek. 

Tabulatura pro malé děti

Pro výuku malých dětí využíváme jednoduché lidové písně bez půltónů. Tabulaturu můžeme upravit do obrázkové podoby. Z červených not vytvořit plamínky a z modrých kapičky. Polopatická obrázková značka dítěti usnadní hru.

Mnemotechnické pomůcky:

Červené foukané tóny = Uvidíme-li plamínek svíčky, budeme ho sfoukávat!

Modré nadechované tóny = Před skokem do vody se nadechujeme - kapička tedy znamená nádech!

Díky notové osnově se dítě orientuje ve výšce tónů: Co je na notové osnově nahoře, hrajeme na harmonice více vpravo (tam jsou vysoké tóny), co je na notové osnově níže, hrajeme na harmonice více vlevo (tam jsou hluboké tóny). Konkrétní místo na harmonice nám označí číslo kanálku.

Přejít na jiný kanálek a změnit přitom směr dechu je náročné na koordinaci. Pokud ale postupujeme pomalu, po taktech, jsou i melodicky a rytmicky obtížnější úseky zvládnutelné.

Tady je na místě zdůraznit nejdůležitější zásadu: "Učte dítě po malých, zvládnutelných krůčcích."

Výsledkem bude radost z úspěchu - řetěz drobných vítězství na jehož konci je naučená písnička. Není kam spěchat, cesta je cíl. Každá další písnička jde o trochu snáz a časem se otevírá prostor pro složitější melodie...

Tipy pro starší děti

Kdo by si chtěl sám vytvořit tabulaturu k oblíbeným písničkám (ke kterým má zatím jen noty), najde návod v článku "Jak si udělat vlastní tabulaturu".  

Mohu doporučit zpěvníky s CD od autorské dvojice Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák nebo od Petra Skoumala.

Také kniha: Samsonův hudební zvěřinec je báječná (i když o něco obtížnější). Je k ní CD s nahrávkami se zpěvem i bez zpěvu, dítě si tak může vyzkoušet hraní jen s nástrojovým doprovodem.