Pro rodiče
Výuka dětí

Foukací harmonika je jedním z nejvhodnějších

 hudebních nástrojů pro dítě.

Je to nástroj:

  • cenově dostupný - jeho případné poškození nikoho finančně nezruinuje
  • dechový - dítě díky němu procvičuje správné dýchání a plné využití plicní kapacity
  • snadno zvládnutelný - dítě dělá rychlé pokroky, což ho povzbuzuje k dalšímu hraní
  • malý - pokud se pro něj dítě nadchne, může ho nosit všude s sebou
  • neobvyklý - téměř nikdo na chromatickou foukací harmoniku v ČR zatím nehraje
  • zábavný - lze na něj zahrát oblíbené dětské písničky i melodie z pohádek a večerníčků
  • poučný - při výuce hry dítě získá povědomí o chromatické stupnici a vstřebá řadu informací z hudební teorie
  • s budoucností - s chromatickou harmonikou lze proniknout až do koncertních síní nebo se dokonce stát mistrem světa

Jedinou nevýhodou zůstává nulová podpora ze strany hudebních škol a absence učitelů. Pokud však rodič postupuje ve výuce podle této Školy hry a dítě vede (v ideálním případě se učí hrát spolu s dítětem), je možné se bez učitele obejít.

Děti v předškolním věku

Pozor na velmi levné, nekvalitní harmoniky, ze kterých se mohou uvolnit malé části, nebo které se mohou rozbít na kousky. Hrozí nebezpečí spolknutí. Obecně jsou vhodnější větší harmoniky a spíše ne chromatické, protože dítě ještě nedokáže foukat jen do jedné dírky.

Pokud děti mají tendenci věcmi házet, zvažte, jestli je rozumné dát dítěti k dispozici kovovou harmoniku... Na hrubé zacházení stačí levnější modely.

V tomto věku nelze očekávat příliš "opravdové muziky". Jde především o radost z vydávání zvuků. Dítě podporujeme ve vydávání nejen foukaných, ale i tahaných tónů.

Pokud harmonika nehraje nebo vydává podezřelé tóny, může být důvodem sponka či jiný předmět, který dítě uschovalo pod krycí plech harmoniky...

Děti v mladším školním věku

Pro děti v tomto věku už je vhodná chromatická harmonika. Dítě dokáže směrovat svůj dech do jednoho bodu a zahrát jednotlivé tóny.

Dítě bychom měli seznámit se základními zásadami, jak se k nástroji chovat. Příležitostně kontrolujeme, zda se neuvolňují šroubky.

V začátcích výuky hlídáme, aby dítě mělo nástroj mezi rty, nikoliv mezi zuby.

Je vhodné začít se známými, jednoduchými písničkami, za pomoci obrázkového návodu. Z obrázků duchů a plamínků dítě postupně přejde k barevným notám.

Píseň je třeba zvládnout nejprve po taktech a až následně se pokoušet přehrát kompletní melodii.

Učení by mělo trvat jen tak dlouho, dokud dítě zvládá udržet pozornost. Hraní by mělo být pro dítě zábavou.

Děti ve starším školním věku

Dítěti je možné koupit kvalitnější (dražší) nástroj. Už se k němu dokáže vhodně chovat. Malý hráč zvládá práci s registrem a běžnou tabulaturu.

Při výuce je stále třeba vedení dospělého, který dítě povzbuzuje, chválí a vede.

Výuku je možné osvěžit aktuálními hity, hrou s CD, YouTube, hudebním doprovodem dospělého (ať už hraje na piano, kytaru nebo také na harmoniku).

Tabulatura pro malé děti

Pro výuku malých dětí využíváme jednoduché lidové písně bez půltónů. Dítě by mělo písničku znát, nemusíme pak řešit délky not. Tabulaturu můžeme upravit do obrázkové podoby. Z červených not vytvořit plamínky a z modrých duchy.

Červené foukané tóny = Uvidíme-li plamínek svíčky, budeme ho sfoukávat!

Modré, nadechované tóny = Zahlédneme-li ducha, úlekem se zhluboka nadechneme!

Polopatická obrázková značka je jak zábavná, tak praktická a výuku výrazně usnadňuje.

Díky notové osnově se dítě orientuje ve výšce tónů: Co je na notové osnově nahoře, hrajeme na harmonice více vpravo (jsou tam vysoké tóny), co je na notové osnově níže, hrajeme na harmonice více vlevo (tam jsou hluboké tóny). Konkrétní místo na harmonice nám označí číslo kanálku.

Vlastní nácvik písně je pak veselá hra, kdy dítě musí sfoukávat a lekat se na správných kanálcích své harmoniky, podle obrázkového manuálu. "Ov-čá-ci, čtve-rá-ci" zahraje dítě téměř okamžitě a může se radovat, že už umí polovinu písničky.