Alternativní hraní tónů

25.05.2018

Foukací chromatická harmonika je sestavena tak, že nám umožňuje zahrát tóny C a F různými způsoby. Toto téma bylo zmíněno v kapitole Uspořádání tónů (Servis - Co je uvnitř) a v kapitole Enharmonické tóny (Hudební teorie - Hudební nauka), ale jistě stojí za podrobnější popis.

Ve zkratce by se dalo říci, že u dvanáctidírkové chromatiky v ladění C, existuje "5 bonusových tónů", u kterých si můžeme vybrat, jak je budeme hrát. Jestli nádechem nebo výdechem, s registrem nebo bez registru.

Mezi tóny H a C, stejně tak jako mezi tóny E a F, je vzdálenost půl tónu. Dobře je to patrné na klaviatuře piana, kde z tohoto důvodu nejsou černé klapky.

Zahrajeme-li na chromatické harmonice tón H s registrem, tedy tón His, jedná se v podstatě o tón C.

Výška tónu je stejná, jiné je jen pojmenování a způsob hry. Stejné je to u tónu F. Můžeme ho na harmoniku zahrát běžným způsobem, nebo jako Eis, tedy E s registrem.

V tabulatuře vypadá zápis obou variant hraní takto:

Na obrázku vidíme, že tón F můžeme hrát nádechem na kanálcích č. 2, 6 a 10 nebo foukáním se stisknutým registrem na kanálcích 2, 6 a 10.

Tón C foukáním na kanálcích 5 a 9 nebo nádechem se stisknutým registrem na kanálcích č. 4 a 8. Tón C máme ještě na kanálcích 1 a 12, ale tam nelze hrát alternativně. 

Na diskusních webech se můžeme setkat s různými názory na využití alternativních tónů. Mezi dva extrémy patří:

  • Tóny C a F je třeba hrát vždy s registrem. Už začátečníci si na tento způsob hry musí navyknout. V některých případech to usnadňuje hru a podle častějšího používání registru se pozná dobrý chromatikář.
  • Tóny C a F by se měly vždy hrát bez registru. Jsou to základní tóny a není důvod je hrát jinak. Hra alternativní technikou může hráči rozhodit pracně naučené automatismy. Dobrý chromatikář si nepotřebuje alternativními tóny usnadňovat práci a chce-li víc používat registr, bude hrát v náročnějších stupnicích.

Pravda leží někde mezi těmito krajními názory.

Za základní způsob hry se obecně považuje hra bez registru. Začátečník se nejprve seznamuje se stupnicí C. Soustředí se na koordinaci nádechů, výdechů a pohyb po nástroji - přesné strefování se do kanálků. Postupně pomalu přidává stupnice s křížky a béčky. Tam, kde se objevuje zvýšený nebo snížený tón, si hráč vytváří automatický návyk mačkat registr. Komplikovat hru alternativním hraním tónů je pro začátečníka a mírně pokročilé zbytečné a spíše nežádoucí.

Naopak pokročilému hráči, kterému už náročné stupnice nedělají problém, může práce s alternativním hraním C a F zjednodušit hru v náročných tóninách nebo oživit hru u tónin bez půltónů. Záleží na vkusu hráče, jak moc chce pracovat s registrem a také na poskládání okolních tónů - jestli je výhodné tón nadechovat nebo vydechovat.

Jste-li začátečníci, alternativním hraním tónů se nezatěžujte. Jste-li pokročilí, veďte v patrnosti oněch 5 bonusových tónů a pokud to vaše oblíbená skladba potřebuje, využijte alternativní způsob hry - pro větší potěšení nebo snazší provedení.

S procvičením vám pomohout tyto playlisty: C - alternativy a F - alternativy.