Jak si udělat vlastní tabulaturu
Tabulatura je důležitý pomocník začátečníků, kteří potřebují informaci na které dírce a jakým směrem foukat. Je užitečná i pro mírně pokročilé hráče. Ti už se na harmonice orientují a ví, která nota odpovídá kterému kanálku (a jestli foukat nebo nadechovat), ale potřebují pomoci s křížky a především béčky. Tabulatura je kompas, který předchází zbytečnému bloudění ve změti tónů. Hra je díky ní snazší a zábavnější.
Mým nejoblíbenějším zpěvníkem je "Šel tudy, měl banjo" od Ivana Mládka. Jsou v něm písničky pro mírně až středně pokročilé s vtipnými texty a báječně rozmanitými melodiemi, které skvěle procvičí práci s registrem (trénovat s CD je opravdové potěšení).
Na třech písních si teď ukážeme, jak si udělat vlastní tabulaturu: I. kompletní tabulaturu využijí začátečníci a děti; II. vyznačení půltónů ulehčí hraní mírně pokročilým; III. transponování je užitečná dovednost, když máme noty v jiné tónině než zvukový záznam.
I. kompletní tabulatura
Pro vytvoření tabulatury potřebujeme mít písničku v jednoduchých notách (přehledné melodie, do tří křížků a dvou bé v předznamenání). Vystačíme si se základní znalostí hudebních výrazů: notová osnova (linky a mezery), předznamenání, takt, křížek, bé, odrážka, tónina/stupnice.
1. kontrola tóniny
Než začneme noty barvit a číslovat, je dobé zkontrolovat, jestli jsou ve stejné tónině jako originální zvuková nahrávka se kterou chceme hrát. Zjistíme-li, že nahrávka začíná např. od tónů B, C, D, ale naše noty od C, D, E, budeme muset píseň transponovat (viz III. transponování do jiné tóniny...).
Pro kytaristu znamená jiná tónina pouhé přendání kapodastru;
bluesovkář si sáhne pro jinak laděnou harmoniku; pokročilému chromatikáři to je
víceméně jedno (umí se pohybovat v libovolné tónině); ale pro chromatikáře
začátečníka to znamená zbrusu novou píseň! Nádechy a výdechy jsou na jiných
místech, stisky registru budou jinde a v jiném počtu...
2. zvýraznění půltónů
Pokud máme noty ve správné tónině, budeme se nejprve věnovat zvýšeným a sníženým tónům. Všechny tóny s křížky (#) označíme oranžovým čtverečkem, všechny tóny s bé (♭) zeleným čtverečkem. Musíme dát pozor na předznamenání, tedy křížky a bé na začátku notové osnovy u houslového klíče - ty platí pro všechny tóny na mezeře nebo řádku na kterém leží (i o oktávu výš nebo níž), nezruší-li je odrážka (♮).
Oranžová a zelená barva je pro nás signálem, že notu hrajeme
se stisknutým registrem.
3. barvy nádechů a výdechů + čísla kanálků
V této fázi využijeme vzorovou tabulaturu, podle které obtáhneme foukané noty červeně, nadechované noty modře. Pod noty zapíšeme čísla kanálků.
Na tóny v oranžovém čtverečku platí stejný systém barev a čísel.
Noty v zeleném čtverečku budeme vybarvovat a číslovat až v dalším kroku!
Je lepší používat pastelky - případnou chybu vygumujeme a přebarvíme.
4. barvení a číslování béček
Podle vzorové tabulatury obarvíme a
očíslujeme noty s bé. (Tabulatura nám barvou a číslem říká, že vlastně
zvyšujeme nižší tón, než jaký nám ukazují noty.)
Tím máme hotovo a můžeme takt po taktu postupně proniknout
do melodie naší oblíbené skladby.
(Video: Rychlík jede do Prahy v podání Majdy ZDE.)
II. vyznačení půltónů
Mírně a středně pokročilí hráči už se nemusí obtěžovat s barvením nádechů a výdechů nebo vypisováním čísel kanálků. Tóny na harmonice už by měli dokázat dohledat podle not. Příjemným ulehčením ale zůstává zvýraznění půltónů - především u obtížnějších stupnic, kde je křížků nebo béček hodně.
Protože už noty nekroužkujeme červeně a modře, nemusíme oranžové zvýšení a zelené snížení vyznačovat čtverečky...
III. transponování not do jiné tóniny
Transponování vyžaduje znalost názvů not a jejich umístění v notové osnově.
Jako příklad si vezmeme písničku Mravenci v kredenci. Když zahrajeme první tóny spolu s nahrávkou, nějak nám to neladí - originál zní o něco níž... Můžeme se zaměřit na slovo textu "být" - tam máme dlouhou notu D, která nám dá víc času dohledat na harmonice (případně jiném hudebním nástroji) správný tón při poslechu nahrávky. Budeme zkoušet jednotlivé tóny stupnice C dur a Cis dur (chromatickou stupnici) od D dolů, než se shodneme s originálem - v našem případě je hledanou notou C. Tedy rozdíl dvou půltónů.
Na chromatickém kruhu vidíme, že se noty liší od originálu o dva půltóny směrem doleva. Ke každé notě si tedy poznamenáme notu sníženou o dva půltóny, jak nám ukazuje chromatický kruh: z C bude B, z D bude C, z E bude D... Půltóny vyznačíme oranžově.
Plánujeme-li vyznačovat "kompletní tabulaturu" s nádechy, výdechy a čísly, zvýrazníme půltóny čtverečkem, aby zůstal prostor pro barvu nádechu či výdechu.
Můžeme také píseň přeťukat do MuseScore a nechat převést do stupnice B dur automaticky. Pak nám budou noty hrát a snáz se je naučíme. V předznamenání ale budeme mít 2 bé a tím i řadu snížených (zelených) tónů. Při transponování tužkou a pastelkou do zpěvníku máme v zápisu jen zvýšené tóny, což je pro hraní příjemnější.
