Kupujeme harmoniku
Foukací chromatickou

Pro hraní melodií, od jednoduchých lidových písniček až po obtížnější jazzové nebo klasické skladby, potřebujeme chromatickou harmoniku, která má kompletní stupnici. Pokud nám jde o rytmické podbarvení skladby, rokový či bluesový projev, je vhodnější zakoupit několik harmonik diatonických.

Kterou chromatiku zvolit?

Rozhodně je vhodné sáhnout po modelu od jedné z renomovaných značek: Hohner, Seydel, Suzuki nebo Tombo.

Internet vám pomůže, abyste si vytvořili představu, co je na trhu a za jaké ceny.

Vlastní nákup je možný buď přes internet, nebo v kamenné prodejně hudebnin. Osobně mám nejlepší zkušenost s nákupem harmonik prostřednictvím firmy TaMusica.cz.

Půltónové harmoniky (s registrem) se prodávají buď pod jménem chromatika nebo chromonika. Prakticky se od sebe neliší. Prodávají se v různém ladění a v různých velikostech.

Základem pro hru je foukací chromatická (půltónová) harmonika v C ladění s 12 dírkami.

Ohlídejte si, aby vámi vybraná harmonika měla očíslované kanálky.

12 dírkové chromatiky se pohybují na různých cenových hladinách. Cena často odráží kvalitu použitého materiálu a způsob provedení. Dražší harmoniky mají delší životnost, lepší funkčnost a jsou uživatelsky příjemnější.

Začátečníkovi by měla stačit harmonika v ceně okolo 3-4 000 Kč, pokročilému hráči v ceně
5-10 000 Kč. Dražší nástroje má smysl kupovat, pokud aktivně veřejně vystupujete.

Velké, 16 dírkové chromatiky jsou spíše pro pokročilé hráče, zvláště pokud hrají blues, jazz nebo vážnou hudbu. Začátečník nevyužije plnou škálu tónů.

Pokročilejší hráči využijí i jednu diatonickou harmoniku pro trénování technik, které jdou na chromatiku obtížněji: ohýbání tónů, hraní více tónů, basování apod. (ideálně v ladění C).


Na co si dát při nákupu pozor?

Pokud jsme harmoniku zakoupili přes internetový obchod a byl nám doručen nástroj, který drnčí, je rozladěný nebo má nějakou jinou vadu, je vhodné ho co nejdříve reklamovat s přesným uvedením závady (jmenovitě vypsat tóny, kterých se problém týká).

Pozor při reklamování spodních tónů. Hluboké tóny (první 3 dírky) jsou obecně obtížněji hratelné a případné pazvuky nemusí být zaviněny harmonikou, ale nepřesným foukáním...

Pokud kupujeme chromatiku v kamenném obchodě, nástroj musíme vyzkoušet a zkontrolovat na místě: "Na pozdější reklamace nebude brán zřetel."

V ideálním případě by prodavač hudebnin měl dokázat harmoniku laikovi předvést, sám ji vyzkoušet a garantovat bezzávadnost a naladění. V praxi to takto bohužel nefunguje. Měli bychom si proto dokázat poradit sami.

Nebuďte ve stresu a dopřejte si čas. Objevovat svět harmonik je dobrodružství a harmoniku nekupujeme každý den. Co tedy kontrolujeme: 

1) Zjevné poškození

Harmonika by měla být opticky v pořádku. Neměla by být promáčklá, poškrábaná, s chybějícím šroubkem, apod.

2) Registr

Registr by se měl pohybovat volně. Po stisknutí a uvolnění se musí svižně vrátit do výchozí polohy. Nesmí se zaseknout na půli cesty.

Registr by neměl cvakat a vydávat rušivé zvuky. Slabé cvaknutí je slyšet vždy, ale zpravidla není rušivé. Vyzkoušejte si několik druhů chromatik a porovnejte, jak se jednotlivé registry chovají. Jak jsou rychlé a jak hlasitá je jejich práce. Vytvoříte si tak představu, jak vypadá standardní funkce registru.

3) Kontrola tónů

Pokud obchod nemá měchová zařízení (kterými je možno jednotlivé tóny hygienicky vyzkoušet), zpravidla nechává nakupujícího, aby si na harmoniku zahrál. Jste-li už pokročilejší hráč, jistě máte pro tuto příležitost nachystáno několik reprezentativních melodií...

U každého kanálku foukáme vždy ven i dovnitř a soustředíme se na to, jestli harmonika nechrastí, nezvoní nebo tón neklade odpor. Pokud se takovýto problém vyskytne, harmoniku nekupujte.

Pro laika, který na harmoniku nikdy nehrál, je poměrně obtížné trefit se svým dechem do jednoho kanálku a správnou intenzitou zahrát dlouhý nepřerušovaný, neohýbaný tón. Pokud máte v rodině nebo mezi známými muzikanta (ideálně foukačkáře), neváhejte ho požádat o pomoc.

Nástroje, které si zákazník zkouší, ale nezakoupí, jsou dezinfikovány sprejem.

4) Kontrola naladění

Pokud se zdají všechny tóny v pořádku, můžeme přikročit ke zkoušce naladění nástroje. Použijeme ladičku, kterou jsme si přinesli z domova, nebo poprosíme o zapůjčení ladičky přímo v hudebninách. Ladička by měla být kalibrovaná na 440 Hz = kmitočet komorního A. Opět foukáme ven i dovnitř do všech kanálků a sledujeme ukazatel ladičky. Odchylka v ladění větší než 10 centů už stojí za zvážení.

Tóny (foukané i nadechované) kontrolujeme nejprve bez registru a poté všechny znovu se stisknutým registrem - ten totiž otevírá jiné kanálky, které je také třeba prověřit.

Kontrola naladění nástroje je důležitá. Přestože harmoniky odchází od výrobce naladěny, neznáme historii chromatiky, kterou si chceme koupit: kdo na ni hrál, jak dlouho byla v obchodě, v jakých teplotách a v jak vlhkém prostředí... Kvalita naladění se tak může u jednotlivých harmonik velmi lišit.

Než si odnesete domů rozladěný nástroj, uvědomte si následující fakta:

  • Na rozladěnou harmoniku nelze hrát (kazili byste si požitek i sluch). "Je rozladěná jen trochu - to vydržím" není rozumný ústupek. Až se naučíte několik líbivých skladeb, budete se chtít předvést přátelům nebo si s někým zahrát. A určitě si za svou píli zasloužíte lepší hodnocení, než: "No, hraje hezky, ale neladí..."
  • Rozladění nespadá do reklamovatelných vad.
  • Naladit chromatickou harmoniku je obtížné a zpravidla se přenechává odbornému servisu (placená služba).

5) Krása zvuku - barva tónu

Máme-li několik adeptů, kteří nevykazují žádnou vadu a jsou optimálně naladěni, vybíráme podle sympatií a zvuku. Každý model je jedinečný. Některá harmonika má ostřejší zvuk, jiná medovější, některá má rychlejší registr, jiná se nám líbí svým dokonalým designem, další je příjemná do úst a svou roli hraje i cena...

6) Účtenka

Účtenku nebo doklad o platbě si dobře uschovejte a veďte v patrnosti i záruční dobu nástroje.