Hra v souzvuku
Souzvuk je souznění 2 a více tónů. Pokročilejší hráč na chromatickou harmoniku se zpravidla nespokojí s hraním základní melodie. Měl by zvládnout hraní v souzvuku (druhé či třetí hlasy), které posouvá společné muzicírování na vyšší úroveň. Jenže jak se to naučit? Teorie tvoření druhých, třetích a dalších hlasů je poměrně složitá. Nejčastější rada, která ovšem příliš nepomůže, je: "MUSÍŠ TO SLYŠET". Naštěstí je možné se naučit "TO SLYŠET".
Odhoďme předsudek: "já jiné hlasy zahrát nedokážu". Platí totiž, že dokážeme-li hrát melodii, dokážeme hrát v souzvuku.
Musíme ale začít tím, co lehce zvládneme a obtížnost zvyšovat
postupně:
1. Nácvik podle tabulatur
Nejprve nacvičujeme druhé hlasy podle tabulatur nebo not. Dobrým přípravným cvičením jsou také kánony, které nás učí udržet si svojí melodii a improvizace (v lehčích stupnicích), kdy experimentujeme s jinými tóny, než je hlavní melodie.
Najděte si v seznamu skladeb písničky, které obsahují druhé hlasy. Jsou to ty, které mají v poznámce "2 harmoniky" nebo "harmonika + flétna". Vyberte si své favority a ty se naučte. Máte-li nainstalovaný MuseScore, můžete si upravit jak rychlost (změnou čísla tempa u symbolu notičky), tak hlasitost jednotlivých hlasů (horní panely: Pohled - Směšovač - oranžový ovladač hlasitosti).
Tím se učíme, které tóny k sobě ladí, trénujeme poslech a schopnost
rozeznávat jednotlivé tóny hrající společně.
2. Kopírování souzvuku podle sluchu
Když už umíme větší množství druhých hlasů, začneme zkoušet kopírovat souzvuk u známých písniček, které mají jednoduché, zřetelné dvojhlasy z CD nebo YouTube. Tentokrát už bez tabulatury nebo not - jen podle sluchu. Základem je dobře si naposlouchat jak zní první i druhý hlas společně.
Abychom mohli procvičovat druhý hlas, je dobré hrát s partnerem, který bude hrát hlavní melodii. Nacvičujeme nejprve v pomalém tempu, notu po notě, s metronomem. Nemáme-li partnera, můžeme si hlavní melodickou linku nahrát sami a pak trénovat s nahrávkou. Postupně rychlost zvyšujeme.
Nejobtížnější zpravidla bývá začátek - správný první tón. Je dobré si u každé písně uvědomit a pamatovat, kterým tónem začíná první hlas a kterým druhý. Vyšším levelem je vnímat doprovodný akord a dokázat z něho odvodit první tóny jednotlivých hlasů. Často se také stane, že nás strhne hlavní melodická linka a přejdeme do unisona. Řešením je procvičování.
Hlasy by se měly dobře prolínat,
pasovat k sobě. To docílíme dokonalým načasováním, stejnou hlasitostí a
pokud možno podobným projevem (prací s tónem).
3. Hra v souzvuku na základě předchozích zkušeností
Až když za sebou máme řadu měsíců nácviku druhých hlasů, můžeme od sebe očekávat, že dokážeme vymyslet druhý hlas (nebo další hlasy) k nové písni, protože už "TO SLYŠÍME". Některé melodie jsou jako stvořené pro vícehlas, jiné jsou náročný oříšek... Stále ale platí, že hlasy musí vycházet z akordu. Není možné jen kopírovat linku prvního hlasu a držet stále stejný interval mezi tóny. Nejobtížnější je tvořit čtvrtý, pátý a další hlas. Vícehlasou hudbu často využívají přírodní národy.
S každou novou nacvičenou písní budeme zvládat hru
v souzvuku lépe. Vícehlasům zdar!