3. Základy hry
Na úvodní stránce stojí: "každý snadno a rychle zvládne základy hry". Pojďme se o tom přesvědčit. V této lekci se seznámíme s tabulaturami, podle kterých začneme na harmoniku konečně hrát.
Tabulatura je návod, který nám říká kam a jak na harmonice dýchat. Na následujícím obrázku nás budou zajímat čísla a barvy. Čísla označkují kanálky. Vaše chromatická harmonika by měla mít kanálky očíslované. Červená barva je symbol pro foukání, modrá pro nádech:
- Začínáme jen foukanými tóny, takže se můžeme soustředit na posun úst po kanálcích. Jazykem si navlhčíme ústa, nadechneme se a harmoniku zanoříme mezi rty tak, aby obejmuly kanálek číslo 5.
- Foukneme do kanálku 5 (aby se nám rozezněl tón C) a aniž bychom přestali foukat, sklouzneme ústy doprava na vedlejší kanálek číslo 6, dokud se nerozezní.
- O stejnou vzdálenost sklouzneme na kanálek číslo 7 - stále foukáme. Skvělé, zahráli jsme Ov-čá-ci a to krásně, plynule.
- Když se vracíme zpátky na kanálek číslo 5, abychom tuto trojici tónů zopakovali, nadechneme se.
- Foukání do kanálků 5, 6, 7 si zopakujeme - tentokrát hrajeme čtve-rá-ci.
- Následující řádek bude o trochu těžší, protože musíme měnit směr dechu. Ze sedmičky sklouzneme na kanálek 6 a dvakrát foukneme.
- Sklouzneme na kanálek 5 a nadechneme. Provádíme teď změnu kanálku i změnu dechu - to už je výzva...
- Vrátíme se na kanálek 6 a tentokrát foukneme a nadechneme na stejném kanálku. Druhý tón je delší.
- Aniž bychom přestali nadechovat, sklouzneme na kanálek 5. Skvělé, zahráli jsme: vy jste na-ši vič-ku.
- Zopakujme si to: i tu čo-čo-vič-ku.
- V posledním taktu foukáme do kanálku 6, sklouzneme na kanálek 5 a provedeme nádech a výdech: vy-pás-li.
Možná zatím ještě tápete v hledání kanálků a zvuk tónů není tak dokonalý, jak byste si přáli, ale řekněme si upřímně: dokázat zahrát během pár minut písničku na nový hudební nástroj - to je skvělé, ne?
Vaším úkolem teď bude naučit se Ovčáky zpaměti a v rytmu. Tuto lekci můžete považovat za zvládnutou, až pro vás nebude problém zahrát si společně s YouTubem.
Nepodceňujme základy
Místo kvízu si shrneme, co jsme se na téhle lidovce naučili:
- získáváme praxi v držení nástroje
- objevujeme, jak při hraní dýchat - někdy je třeba nadechnout se v pauze, jindy nám nádechy i výdechy umožňuje poskládání tónů
- klouzáním se pohybujeme po registru - zatím jsme si vyzkoušeli posun o jeden kanálek
- získáváme praxi při tvorbě foukaného i nadechovaného tónu
- umíme provést změnu kanálku a zároveň změnu směru foukání
- umíme zahrát čtvrťové a osminové noty i respektovat pomlky (bez ohledu na to, jestli známe základy hudební teorie)
To všechno je nezbytný základ, na kterém budeme stavět.
Než se vrhnete na další lekci, projděte si ještě kapitolu Tabulatury, abyste měli přehled i o jiných typech zápisu.
Rodiče a děti by mohla zajímat kapitola Pro rodiče.