Harmonika se řadí mezi jazýčkové dechové nástroje. Vzduch proudící skrz nástroj rozkmitá malé bronzové, mosazné či nerezové hlásky (plátky) v dřevěné, kovové nebo plastové ozvučnici. Hlásky jsou z výroby naladěny na příslušnou výšku tónu.

V jednom foukacím otvoru (kanálku) má harmonika dva kovové jazýčky. Když foukáme, zní jiný tón, než když nadechujeme.

Hluboké tóny se nacházejí na levé straně, vysoké tóny napravo - stejně jako u piana. Čím je hlásek delší, tím zní hlouběji a naopak čím je kratší, tím vyšší vydává tón.

Kromě hlásků, které tvoří tón, má většina chromatických harmonik tzv. prachovky (někdy nazývané také "ventily"). Jedná se o malé plastové (dříve kožené) obdélníčky umístěné u kovových hlásků uvnitř harmoniky. Někdy jsou dvouvrstvé. Prachovky překrývají mezery kolem hlásku. Když foukáme, tlak našeho dechu uzavře prachovku neaktivního (nadechovacího) hlásku a naopak. 

Jsou-li prachovky z harmoniky odejmuty, nástroj stále zůstává funkční, ale má větší spotřebu vzduchu, což může být u některých rychlejších (na dech náročných) skladeb problém. U diatonických harmonik se prachovky většinou nepoužívají, protože mají hlásky kratší a užší - není kolem nich tolik prostoru kudy by vzduch unikal. Prachovkám se v angličtině říká valves nebo také windsavers = spořiče vzduchu.

Chromatická harmonika je v podstatě složena ze dvou harmonik diatonických (má 2 hláskové desky), z nichž jedna je laděna ve stupnici o půl tónu vyšší než druhá. Nejčastěji C a Cis. Zvýšená stupnice je blokována mechanismem harmoniky (schovaná pod registrem) a je uvolněna až po stisknutí registru. Stisknutím registru dojde k překrytí základní tónové řady a uvolnění stupnice zvýšené.

Tento pohyb tlačítka umožní hrát všechny durové i mollové stupnice. Nejsnazší je hra ve stupnici C dur a Cis dur. V prvním případě registr nevyužíváme, ve druhém případě zůstává stisknutý při hraní všech tónů. Nejobtížnější jsou naopak tóniny se 3 a 4 křížky nebo bé. V těchto tóninách se střídají tóny bez registru s tóny s registrem. Zvládnout takto složitou práci s půltóny vyžaduje praxi.

Orientace v nástroji se může zdát složitá, protože jeden kanálek obsahuje až čtyři různé tóny. Na 12 dírkové chromatice to je celkem 48 tónů schovaných uvnitř nástroje na malém prostoru. Ale nezoufejme - tóny se opakují a v podstatě nám stačí zorientovat se na 4 prostředních kanálcích a naše znalosti pak snadno přeneseme do spodní a horní oktávy. To už je zvládnutelný úkol.

Vnitřek harmoniky můžeme vidět prostřednictvím instruktážních videí v sekci Servis.

Uspořádání tónů

12 dírková chromatická harmonika má 3 kompletní oktávy + tóny C4, Cis4 a D4. Pro rozlišení foukaných a nadechovaných tónů, používá tato Škola hry dvě barvy: červená = foukaný tón, modrá = nadechovaný tón. Půltóny tvoříme stiskem registru.

Některé tóny se vyskytují vícekrát: C foukáme na kanálku 5 a 9, ale můžeme i na vedlejším kanálku 4 a 8 (kde je možné ho zahrát foukáním bez registru nebo také nádechem s registrem).

Jedinečnou vlastnost: možnost hry s registrem nebo bez, mají tóny C a F.

Na obrázku klaviatury piana je tato problematika srozumitelnější. Můžeme vidět, že mezi tóny H a C a tóny E a F není černá klapka. Vzdálenost mezi těmito tóny je půl tónu. Díky tomu můžeme hrát na harmonice tón C i druhým způsobem, jako H zvýšené registrem (His). Tón F jako E zvýšené registrem (Eis).

Pokročilí hráči si mohou hru přidáním zvýšení buď: usnadnit - když se okolní tóny hrají také s registrem, nebo pokud je zrovna výhodné zaměnit vydechování za nadechování kvůli ohýbání tónu; nebo vyšperkovat - chtějí-li víc pracovat s registrem.

Stejně znějícím tónům, které mají jiné názvy (His a C; Eis a F...), říkáme enharmonické tóny.