Kupujeme harmoniku

Foukací chromatickou

Pro hraní melodií, od jednoduchých lidových písniček až po obtížnější jazzové nebo klasické skladby, potřebujeme chromatickou harmoniku. Ta nám umožní zahrát libovolnou melodii v jakékoliv stupnici. Komu jde spíše o rytmické podbarvení skladby, akordové hraní, rokový či bluesový projev, pro toho jsou vhodnější harmoniky diatonické.

Rozdíl mezi chromatickou a diatonickou harmonikou je popsán v kapitole Druhy harmonik.

Kterou chromatiku zvolit?

Základem pro hru je foukací chromatická (půltónová) harmonika v C ladění s 12 dírkami.

Nejlevnější harmonika, kterou je možné doporučit jako kvalitní nástroj vhodný nejen pro začátečníky, je Forerunner Easttop (cena se pohybuje okolo 1.000,- Kč). Přestože nemá prachovky, má spotřebu vzduchu srovnatelnou s modely chromatik, které prachovky mají. Absence prachovek je velkou výhodou při hraní v chladnějším prostředí.

Jako další vývojový krok je možné doporučit Suzuki SCX-48 C Chromatix - cenově dostupná kvalitní chromatika se skvělými referencemi napříč internetovými fóry (patří i k mým nejoblíbenějším).

Chromatiky se průběžně vyvíjejí a není od věci sledovat aktuální trendy. Díky internetovým diskusím a sledování nabídek renomovaných značek (Suzuki, Hohner, Seydel...), si vytvoříte přehled co je aktuálně na trhu a za jaké ceny. Je možné, že se objeví nové, převratné nástroje.

Doporučuji podívat se nejen na Heureka.cz, ale i na mezinárodní internetové obchody jako Aliexpress.com nebo Ebay.com. Pozor na označení: "pre-owned", jde o nástroj z druhé ruky. 


Nezapomeňte si ohlídat 3 důležité věci: 1) harmonika musí být chromatická (s registrem), 2) musí mít očíslované kanálky (abyste se orientovali v tabulatuře), 3) musí být v ladění C!

______________________

Pozor na desetidírkovou chromatickou harmoniku Swan. Má ve třetí oktávě jiné ladění tónů - foukané tóny na kanálku 9 a 10 jsou E a G, místo C a E. Tuto chromatiku si nekupujte.

_____________________

12 dírkové chromatiky se pohybují na různých cenových hladinách. Cena často odráží kvalitu použitého materiálu a způsob provedení. Dražší harmoniky mají delší životnost (déle ladí), lepší funkčnost (registr pracuje rychleji, tišeji), snadněji se na ně hraje (lépe těsní = mají menší spotřebu vzduchu, hlásky rychleji reagují, prachovky nedrnčí), jsou uživatelsky příjemnější (nedřou ústa) a mají lepší zvuk. Chromatiky s větším tónovým rozsahem jsou vhodné spíše pro zkušené profesionály, kteří hrají náročné skladby vážné hudby.

Pokud na nákup harmoniky nespěcháte, můžete si počkat na zajímavé slevové akce. Například kytary.cz nabízí chromatiky v povánočním výprodeji s 20-35% slevou.

Pokročilejší hráči využijí i jednu diatonickou harmoniku (ideálně v ladění C) pro trénování technik, které jdou na chromatiku obtížněji: ohýbání tónů (při jehož nácviku hrozí zlomení hlásku), hraní více tónů, basování apod.

Na co si dát při nákupu pozor?

Nákup přes internetový obchod má tu nevýhodu, že nám s nástrojem nemá kdo poradit. Můžeme si sice harmoniku doma v klidu prohlédnout a vyzkoušet, ale jsme-li začátečníci a nedokážeme zahrát neohýbaný, kvalitní tón - těžko poznáme co je vada nástroje a na čem nese vinu naše neodborné zacházení...

Nejproblematičtější je zkoušení hlubokých, spodních tónů. První 3 dírky jsou obtížněji hratelné a případné pazvuky nemusí být zaviněny harmonikou, ale nepřesným foukáním.

Ze zákona má spotřebitel nárok na 14 denní lhůtu k seznámení se zbožím (§ 1829 zákona č. 89/2012 Sb.). Usoudíme-li v tomto termínu, že harmonika není v pořádku, můžeme ji vrátit. Harmonika nespadá do výjimek, které z hygienických důvodů není možné vrátit.  

Začátečníkům doporučuji nákup raději v kamenném obchodě. V ideálním případě by prodavač hudebnin měl dokázat harmoniku laikovi předvést, sám ji vyzkoušet (na speciálním zařízení) a garantovat bezzávadnost a naladění. V praxi to takto ne vždy funguje.

Nástroj bychom v každém případě měli na místě prověřit, protože "na pozdější reklamace nebude brán zřetel." Je dobré dopřát si čas. Objevovat svět harmonik je dobrodružství a harmoniku nekupujeme každý den.

Co tedy kontrolujeme: 

1) Zjevné poškození

Harmonika by měla být opticky v pořádku. Neměla by být promáčklá, naprasklá, poškrábaná, opatlaná, s chybějícím šroubkem, apod.

2) Registr

Registr by se měl pohybovat volně. Po stisknutí a uvolnění se musí svižně vrátit do výchozí polohy. Nesmí se zaseknout na půli cesty.

Registr by neměl cvakat a vydávat rušivé zvuky. Slabé cvaknutí je slyšet vždy, ale zpravidla není rušivé. Vyzkoušejte si několik druhů chromatik a porovnejte, jak se jednotlivé registry chovají. Jak jsou rychlé a jak hlasitá je jejich práce. Vytvoříte si tak představu, jak vypadá standardní funkce registru.

3) Kontrola tónů

Pokud obchod nemá měchová zařízení (kterými je možno jednotlivé tóny hygienicky vyzkoušet), zpravidla nechává nakupujícího, aby si na harmoniku zahrál.

U každého kanálku foukáme vždy ven i dovnitř a soustředíme se na to, jestli harmonika nechrastí, nezvoní nebo tón neklade odpor. I když je takovým defektem postižen jen jeden kanálek, harmoniku nekupujte.

Pro laika, který na harmoniku nikdy nehrál, je poměrně obtížné trefit se svým dechem do jednoho kanálku a správnou intenzitou zahrát dlouhý nepřerušovaný, neohýbaný tón. Máte-li v rodině nebo mezi známými muzikanta (ideálně foukačkáře), neváhejte ho požádat o pomoc.

Harmoniky, které si zákazník zkouší, ale nezakoupí, jsou dezinfikovány sprejem nebo ošetřeny ozónem. (Alespoň v to doufám.)

4) Kontrola naladění

Pokud se zdají všechny tóny v pořádku, můžeme přikročit ke zkoušce naladění nástroje. Použijeme ladičku, kterou jsme si přinesli z domova, nebo poprosíme o zapůjčení ladičky přímo v hudebninách. Ladička by měla být kalibrovaná na 440 Hz = kmitočet komorního A (nebo na 443 Hz - v několika posledních letech začali výrobci harmoniky nadlaďovat...). Opět foukáme ven i dovnitř do všech kanálků a sledujeme ukazatel ladičky. Odchylka v ladění větší než 10 centů už stojí za zvážení.

Tóny (foukané i nadechované) kontrolujeme nejprve bez registru a poté všechny znovu se stisknutým registrem - ten totiž otevírá jiné kanálky, které je také třeba prověřit.

Kontrola naladění nástroje je důležitá. Přestože harmoniky odchází od výrobce naladěny, neznáme historii chromatiky, kterou si chceme koupit: zkoušel ji někdo před námi?, jak dlouho byla v obchodě?, v jakých teplotách byla skladovaná?, v jak vlhkém prostředí?... Kvalita naladění se tak může u jednotlivých harmonik lišit.

Než si odnesete domů rozladěný nástroj, uvědomte si následující fakta:

  • Na rozladěnou harmoniku nelze hrát (kazili byste si požitek i sluch). "Je rozladěná jen trochu - to vydržím" není rozumný ústupek. Až se naučíte několik líbivých skladeb, budete se chtít předvést přátelům nebo si s někým zahrát. A určitě si za svou píli zasloužíte lepší hodnocení, než: "No, hraje hezky, ale neladí..."
  • Rozladění nespadá do reklamovatelných vad.
  • Naladit chromatickou harmoniku je obtížné a zpravidla se přenechává odbornému servisu (placená služba, která navíc v ČR není k dispozici).

5) Krása zvuku - barva tónu

Máme-li několik adeptů, kteří nevykazují žádnou vadu a jsou optimálně naladěni, vybíráme podle sympatií a zvuku. Každý model je jedinečný. Některá harmonika má ostřejší zvuk, jiná medovější, některá má rychlejší registr, jiná se nám líbí svým dokonalým designem, další je příjemná do úst a svou roli hraje i cena...

6) Účtenka

Účtenku nebo doklad o platbě si dobře uschovejte a veďte v patrnosti i záruční dobu nástroje.


Mé zkušenosti

Začínala jsem hrát na stařičké Tombo po otci a dlouho jsem používala Toots´ hard bopper (Hohner). Obě tyto harmoniky mi vydržely řadu let a byla jsem s nimi spokojená. Hohner Chromonica mi také vyhovovala, ale opakovaně jsem u ní měla problém s prasklými hlásky. Není stavěná na experimentování s ohýbáním tónů.

Se zkušenostmi co mám dnes už bych si ale tyto Hohnerky patrně nekoupila - kdo vyzkouší příjemný, oblý náustek, už se k hranatému, nepohodlnému nechce vracet...

Svého času jsem střídala harmoniky Saxony Chromatic (Seydel) a Suzuki Chromatix 48. Obě mají dokonalý zvuk a Suzuki Chromatix je vysloveně příjemná na ústa. Saxony má zbytečně těžký hřeben (to zatěžuje zápěstí a lokty, obzvlášť při intenzivním cvičení).

Od Brendana Powera jsem koupila upravenou Hohner CX12 (měla umravněné prachovky, aby se nelepily). U téhle harmoniky mi trvalo delší dobu, než mi začaly pořádně znít horní tři kanálky (málem jsem ji kvůli tomu reklamovala, ale nakonec jsme si na sebe zvykly) a díky plastovému tělu jsem poměrně rychle ulámala spodní hrany. Jinak je ale radost na ni hrát - má vynikající, svižný registr, je příjemná na ústa, je lehká a registr se prakticky nemusí čistit!

Zakoupila jsem i 16 dírkovou chromatiku Hohner Super 64. Má báječný zvuk, příjemný náustek. Využívala jsem ji na některé skladby s větším tónovým rozsahem (tabulatury od Michaila Gapaka). Po čase jsem si ale všimla, že mi střídání různých velikostí harmonik nedělá dobře (mate to koordinaci) - vždy mi delší dobu trvalo, než jsem si zvykla na změnu velikosti (zvýšila se mi chybovost).

V současné době používám převážně Easttop Forerunner 🤍. Původně jsem měla v plánu pasovat ji jen na cvičební, nízkonákladový nástroj (raději ničit a opotřebovávat harmoniku za tisícovku než za pět tisíc). Jenže díky její spolehlivosti ji používám i při veřejném jamování. Nemusím se bát, že se mi zamlží prachovka a uprostřed hry začne některý kanálek stávkovat. Pokud se týká zvuku, hraje stejně dobře jako ostatní chromatiky co mám, a i registr je naprosto vyhovující.

Odhaduji, že jsem za cca 25 let vystřídala přibližně 10 typů harmonik. Průměrná životnost harmoniky mi tedy vychází na dva až tři roky.

Jak jsem si všimla, zvyknout si na nový nástroj zpravidla chvíli trvá: padne jinak do ruky, registr má jinou odezvu, člověk vnímá drobné odchylky v ladění... Mně osobně trvá přibližně týden se s novou chromatikou "sehrát".

Mějte se svým novým nástrojem trpělivost a dejte mu čas.