Nejdůležitější technikou při hře na dechové hudební nástroje je práce s dechem. Správné dýchání je hluboké, uvolněné, s nádechy nosem, kdy je zapojena bránice a nezvedají se ramena.

Jak je to s dechem

Plíce uložené v pružném hrudním koši se při naplnění vzduchem roztáhnou. Při nádechu se roztahuje nejen hrudník, ale pracuje i bránice, díky které se zvedá také břicho. Tlak se šíří všemi směry stejně, jako při nafukování balónku.

Hrudní koš drží napětí v bránici a bránice řídí výdech. Výdech je v praxi pomalé zatahování břicha, přičemž bránice stoupá nahoru a jako píst výdech reguluje.

Hladkému a přirozenému průchodu vzduchu naším tělem je třeba přizpůsobit polohu těla. Hrajeme ve stoje nebo v sedě: záda jsou napřímená a zpevněná (jinak mají tendenci jít do kulata); krk a ramena by měly být uvolněné, stejně jako svaly v obličeji; žádná část našeho těla by neměla být v křeči.

Kdo si dokáže v praxi uvědomit, co znamená hluboké dýchání, práce bránicí, uvolněná ústní dutina, dokáže při hraní daleko lépe hospodařit a pracovat s dechem, a tím i lépe ovládat foukací harmoniku. Benefitem správného dýchání je blahodárný vliv na krevní oběh a ozdravné procesy ve tkáních.

Zájemcům o dechové techniky vřele doporučuji učení Wima Hofa. 

Dýchání přes harmoniku

Na rozdíl od jiných dechových nástrojů, mají hráči na foukací harmoniku tu výhodu, že mohou v průběhu hraní nadechovat a vydechovat přes nástroj a většinou nemusí dělat ve hře žádné pauzy.

U delších, rychlejších pasáží se může stát, že hraní vyžaduje víc nádechů nebo výdechů, než by bylo příjemné. Pak je zapotřebí současně v rytmu hraní dýchat i nosem.

Při hraní se snažíme nehrát příliš silně a s dechem hospodařit. Když hráč funí, supí, lapá po dechu nebo zvedá ramena, je to znamením, že porušuje některé z výše uvedených pravidel.

Především začátečníci by si měli průběžně připomínat zásady:

1. čerstvý/čistý vzduch v místnosti, kde se hraje;
2. vzpřímené držení těla - hrajeme ve stoje nebo v sedě s rovnými zády a vzpřímenou hlavou;
3. uvolnění (obličeje, krku, ústní dutiny, plic, břicha, bránice i zbytku těla - ramen, rukou...) - pohyby ani dýchání nesmí být křečovité;
4. využíváme celou kapacitu plic (ne jen horní část) - nabíráme dech až do břicha (brániční dýchání);
5. při hře se ruce s harmonikou pohybují plynule, vodorovně (s hlavou se snažíme nehýbat);
   

Nátisk a hra

• Chromatická harmonika s prachovkami vyžaduje zahřátí na tělesnou teplotu, jinak dochází ke kondenzaci teplého dechu (uvnitř chladného nástroje), prachovky se začnou lepit a znemožňují hru (viz Problémy s prachovkami). Harmoniku můžeme zahřát v dlaních nebo jí chvíli před hrou nechat za páskem na těle. Případně používat osvědčené bezprachovkové modely jako Forerunner Easttop, kde se zahříváním nemusíme zatěžovat... 
  
• Před vlastním hraním je třeba lehce naslinit harmoniku i rty a v průběhu hry udržovat optimální vlhkost, aby harmonika v ústech klouzala. V samotných ústech by však mělo být slin co nejméně (viz sekce Péče o nástroj => Zvlhčení náustku a rtů).
• Nástroj držíme ve vodorovné poloze.
  

Hraní na jeden kanálek

Ústa našpulíme, jako bychom chtěli zapískat, a vložíme harmoniku do úst (nejedná se jen o přiložení ke rtům). Harmonika by měla klouzat po vnitřní straně rtů - měla by být tedy vsazena trochu hlouběji do úst, ne se jen dotýkat! Na vnitřní straně rtů je přirozeně vlhký, hladký, klouzavý povrch => klouzavý, plynulý pohyb je to o co nám jde. Nástroj svírá s obličejem přibližně pravý úhel a nesmí se dotýkat zubů!

Důležité je, aby ústa vzduchotěsně uzavřela kanálek a zazněl jen jeden tón. Prsty by neměly překážet rtům.

Přestože tváře nejsou při hře na harmoniku tak napnuté jako při pískání (jsou uvolněnější), neměly by se při foukání nijak výrazně nadouvat. Přes harmoniku vydechujeme a nadechujeme s citem, ne příliš silně. Záměrně teď nepíši "foukáme", protože dech by měl být tlačený bránicí, ne tlakem z úst. Vyzkoušejte si v praxi, jaký je rozdíl mezi "foukáním" a "dýcháním" - všimněte si jak pracuje vaše tělo (ústní dutina, bránice, mezižeberní svaly...), kde vzniká jaký tlak. Foukání (tlačený vzduch) se využívá při ohýbání nebo modulaci tónu. Je-li cílem neohýbaný tón, použijte volný dech. (Dále budu používat jen pojem foukání/nadechování, jak jsme zvyklí.)

Vzduch je koncentrovaný do úzkého proudu, který prochází nástrojem, rozkmitá hlásek a vyloudí tak jeden tón. A to je v podstatě cílem hry na harmoniku - strefit se na správné místo harmoniky, dobře zvolit foukání či nádech (případně i stisk registru) a zahrát jeden, čistý tón. Až při pokročilých technikách se využívá hra "více tónů najednou", které mohou nebo nemusí ležet vedle sebe.

Druhý způsob hry, "blokování jazykem", je určen pokročilejším hráčům a je popsán v kapitole Pokročilé techniky. Rty obejmou více kanálků a ty, které znít nemají, jazyk překrývá. Tato technika (pokud jazyk neblokuje) umožňuje zahrát více tónů najednou (obvykle 2, 3, 4) nebo hrát oktávově. Při oktávovém hraní obejmou ústa 5 kanálků. Prostřední tři jsou blokované jazykem - necháme znít jen krajní, v koutcích úst. Můžeme také rychle přecházet mezi vzdálenými tóny pouhým pohybem jazyka nebo jazykem basovat.

Pro hru jednoho tónu je tato technika nevhodná. Jazyk je zaměstnaný a nemůže dělat jiné efekty nebo techniky: ohýbání tónu, různé druhy vokalizaci (tu, du, frrrrr)... Navíc práce s jazykem je opravdu "práce" (sval namáháme) a při delším hraní může docházet ke křečím.

Jako základní techniku si proto zvolte "našpulené rty na jedné dírce". Úkolem začátečníka a mírně pokročilého hráče je orientace na nástroji a schopnost hrát čisté, znělé tóny. K "blokování jazykem" je dobré přejít až časem, při studiu vícetónové hry, kde má hra na více kanálků smysl. 

Nejčastější začátečnické chyby

• harmonika drhne o vnější stranu rtů, místo aby klouzala uvnitř úst => vsaďte harmoniku hlouběji do úst;
• harmonika nevydává pěkný tón => je potřeba zbavit se veškerého napětí a křeče (zkontrolujte uvolnění své spodní čelisti, tváří a jazyka...) a místo "tlačeného foukání" použít volný proud vydechovaného/nadechovaného vzduchu;
• zní víc než jeden tón => experimentujte s posouváním rtů po nástroji až se strefíte přesně na jeden kanálek; je to jen otázka cviku;
  
• spodní a horní dírky nezní => trénujte ve střední části harmoniky; ke spodním a vrchním tónům se vraťte až získáte víc zkušeností - tyto kanálky jsou zkrátka obtížnější;

Dechové techniky podle Leo Cy

Správné dýchání se pojďme naučit od dvojnásobného mistra světa Leo Cy. Jeho video je v angličtině, proto na následujících řádcích uvádím překlad k videu:

Harmonica Tutorial | 5 Important Steps For Harmonica Beginner - od 5. do 11. minuty

Dechové techniky

Pokud byste vyšli na ulici a kohokoliv požádali, aby se zhluboka nadechl, obvykle by udělal toto (nádech do horní části plic, doprovázený zdvižením ramen). Tohle je ovšem pro hru na harmoniku špatný pohyb. Vždy se snažíme využívat brániční dýchání.

Takže jak vlastně brániční dýchání vypadá? Můžete si to kontrolovat rukou - pokud se nadechnete, vaše břicho se rozšíří. Při bráničním dýchání by se vám neměla zdvihat ramena.

Jedním ze způsobů, jak pochopit brániční dýchání je, že si takto sednete... (zhluboka dýcháte a kontrolujete si břicho). Můžete cítit, že proud vzduchu je nucený jít do spodní části plic - do oblasti břicha. 

Důvod, proč byste měli při hraní uplatňovat techniku bráničního dýchání je, že bránice je velký, spolehlivý sval, v porovnání s mezižeberními svaly. Usnadníte si nadechování a vydechování a budete mít nad svým dechem daleko větší kontrolu. Dlouhé tóny budete hrát rovnoměrněji a budete také schopni vyšší dechové rychlosti.

Rty