PROČ se učit skladby zpaměti

• při hraní zpaměti lépe vnímáme svou hru a lépe se soustředíme na prožitek hudby - při hře z not naši pozornost zaměstnávají především zrakové vjemy
  
• hraní zpaměti je důkazem, že máme skladbu opravdu dobře nastudovanou
• můžeme se dostat do situace, kdy noty/tabulaturu nebudeme mít k dispozici a budeme potřebovat skladbu zahrát
• dokázat se odpoutat od not a tabulatur je základní předpoklad pro improvizaci
• při veřejném vystoupení je notový materiál bariérou mezi muzikantem a publikem
• "pamatování si" je užitečná dovednost - budeme-li ji využívat, budeme se v ní zlepšovat...
• je dobré začít s výcvikem hudební paměti už na začátečnických, krátkých, jednoduchých písničkách => až se dopracujeme k obtížným, reprezentativním skladbám, bude naše paměť připravená a v kondici...

4 typy hudební paměti

• vizuální paměť - vnitřním zrakem si můžeme vyvolat notový záznam;
• sluchová paměť - "máme to v uchu", můžeme si hudbu přehrát v hlavě;
• intelektuální (analytická) paměť - víme jaký je rytmus, jaká je stupnice, dokážeme zapsat melodii do not, dokonale skladbu známe => nemusíme se bát, že jí ve stresu zapomeneme;
• motorická paměť - namemorované fyzické pohyby nebo jinými slovy "podvědomá svalová paměť"; doma v klidu pracuje tento automat bez problémů: bez tlaku, rozptylování, v bezpečí => ale jakmile jsme vystaveni stresu (veřejné vystoupení před publikem), motorická paměť se zasekává, protože jsme pod tlakem, okolí nás rozptyluje a nejsme v bezpečí; při chybě hráč nedokáže navázat a pokračovat, potřebuje začít od začátku;

V ideálním případě bychom měli využívat kombinaci vizuální, sluchové, intelektuální i motorické paměti. Motorická paměť sama o sobě je velmi nespolehlivá.

JAK se učit

Učení má 4 fáze, které na sebe navazují. Dodržíme-li při učení správný postup, ušetříme spoustu času a budeme mít skvělé výsledky.

Notový materiál, který si chceme zapamatovat, je dobré mít vytištěný - budeme ho rozdělovat na menší části, připisovat poznámky a bude nám k dispozici pro pečlivě načasované opakování.

1. Příprava

• první seznámení - prohlédneme si notový zápis (důležité jsou informace o rytmu a tónině), pustíme si nahrávku => v této fázi potřebujeme odhadnout obtížnost ze které vychází následující krok:
• skladbu rozdělíme na kratší, ucelené, zvládnutelné úseky - pro začátečníka to mohou být takty, pro pokročilého delší fráze, věty nebo oddíly; čím náročnější skladba, tím kratší úseky; každý celek se budeme učit nejprve odděleně;
• tam, kde to potřebujeme, si do notového partu uděláme poznámky: o stisku registru, směru dechu, můžeme vyznačit číslo kanálku, efekty, rytmus... - poznámky nám pomáhají při učení i zapamatování;

2. Nastudování

Abychom si mohli něco zapamatovat, musíme tomu nejprve rozumět:

• skladba nám musí dávat smysl: melodická struktura, rytmická struktura, kde jsou jaké podobnosti, repetice, kde se mění charakter melodie;
• úsek si přehráváme nejprve podle not obvykle v pomalejším tempu (ve kterém neděláme chyby) a pozvolna tempo zvyšujeme do originální rychlosti; čím lépe máme úsek nastudovaný a nacvičený, tím blíže jsme k jeho zapamatování;
• může se stát, že s některým úsekem máme výraznější problém - je dobré zjistit co přesně nám brání v zapamatování: je to porozumění rytmu? nebo je náš úsek příliš dlouhý?... Pokud odhalíme, v čem problém vězí, snáze se s komplikací vypořádáme;
• kromě rytmu a not je naším úkolem pamatovat si i výraz: dynamiku, frázování, pokročilé efekty... - tyto elementy pomáhají v procesu zapamatování a mohou se stát orientačními body ve skladbě;

3. Zapamatování

• zapamatování je ovlivněno typem paměti kterou hráč preferuje a využívá, obecně je ale pro zapamatování melodie (i čehokoliv jiného) užitečné použít fantazii a vizualizaci; melodie stoupá, klesá, nese nějaké pocity, vyvolává asociace..., melodie může vytvářet příběh, má-li píseň text, i ten nám může při zapamatování pomoci; každý mentální obraz a emoce pomáhají paměti uchopit abstraktní hudbu a navázat jí na něco konkrétního, dobře představitelného, dobře zapamatovatelného; pro každý úsek si v mysli vytvoříme představu která ladí k melodii - čím emocionálnější a zajímavější, tím lépe;
• máme-li skladbu zmapovanou, zkoušíme hrát zpaměti, bez not; do své představy můžeme zakomponovat i čísla kanálků nebo názvy tónů, na kterých začíná předehra, sólo, sloka, refrén; 
• kvalitu osvojení skladby si můžeme prověřit cvičením: přehráváme si celky v různě promíchaném pořadí;
• další fází nácviku je hra pouze s metronomem nebo hudebním základem (zpaměti); svůj hudební projev si ideálně nahráváme a kontrolujeme dodržování rytmu, kvalitu ohýbaných tónů (třeba v programu Intoina) a celkový projev;  

4. Opakování

Aby nás neúprosná křivka zapomínání nepřipravila o pracně získanou dovednost, zopakujeme si skladbu v osvědčených časových odstupech:

• opakování ve správných intervalech brání zapomínání a ukládá znalost do dlouhodobé paměti; skladbu kterou neumíme zpaměti procvičujeme denně => skladbu, kterou máme definitivně zvládnutou, opakujeme => za týden => za čtrnáct dní => za měsíc => za 3 měsíce => za půl roku => za rok

Tip na závěr

Abychom neztratili přehled u kterého kroku se v různých skladbách právě nacházíme, můžeme si na tabulaturu/noty vyznačit tužkou písmeno (T, Z, M, N, O), které nám připomene v jaké fázi zpracování právě jsme: 

• T = umím zahrát skladbu podle tabulatury nebo not
• Z = umím skladbu zpaměti s hudebním doprovodem
• M = umím skladbu zpaměti jen s metronomem nebo hudebním základem
• N = svou hru mám nahranou, zrevidovanou a vypilovanou
• O + datum => časový plán opakování

Užitečné zdroje: Nespoutaná mysl, Jim Kwik; Konec prokrastinace, Petr Ludwig;